Vytisknout
Zobrazení: 3771

Septima v DDS_1
Na konci školního roku jsme se rozhodli využít toho, že už se neučíme, a navštívili jsme Dětský domov ve Slaném. Návštěvu předcházela spousta smíšených pocitů. Nikdo moc netušil, co od dětí, které si toho tolik zažily, čekat. Navíc jsme se báli, že je naše návštěva bude jenom otravovat a nudit. Nakonec však všechno dopadlo lépe, než si kdokoliv z nás dokázal představit.

Za deset minut osm jsme se všichni sešli před dětským domovem, kde si nás vyzvedla paní Formánková, sociální pracovnice dětského domova, která s námi návštěvu domluvila. Byli jsme uvedeni do společenské místnosti a netrpělivě jsme čekali, až dorazí děti. Mezitím jsme se mohli občerstvit čajem z várnice. Přišlo mi roztomilé, když nás paní Formánková upozorňovala na důležitost pitného režimu. Nemocem z povolání se člověk holt nevyhne. 
Děti pomalu přicházely a ujímaly se míst. Působili docela sebevědomě. Zato my jsme se nervózně koukali jeden po druhém a nevěděli co dělat. Usmívali jsme se, abychom vypadli alespoň sympaticky. Když už se místnost docela zaplnila a vychovatelé nás ujistili, že už nikdo jiný nedorazí, pokusila jsem přinutit padesát lidi k pozornosti. Po pár nekonečně dlouhých sekundách, kdy jsem si připadala poměrně ignorovaná, se mi to povedlo. Jenže druhý problém nastal ihned záhy během vysvětlování první seznamovací hry. Pravidla nebyla nikterak těžká, jen mi jednoduše docházela slova, a tak jsem nejspíš působila trošku zakřiknutě. Naštěstí zbytek teambuildingových aktivit probíhal v režii mých spolužáků, kteří to na rozdíl ode mě zvládli bravurně. 
Hodina vyhrazená pro vzájemné poznání se utekla jako voda a děti se konečně dočkaly toho nejočekávanějšího z celého dopoledne – fotbalového zápasu. Vlastně jsme si pro ně připravili i výtvarný workshop, ale ten kvůli převaze mužského pohlaví nebyl zas tak populární. Našli se však i kluci, kteří dali přednost malování před sportem. Anebo ji snad dali septimánkám před septimány?

Celé dopoledne se náramně vydařilo. Z dětského domova jsme odcházeli se skvělým pocitem a dobrou náladou. Myslím si, že jsme nemohli školní rok zakončit lépe. I dnes, po měsíci a půl, mi vzpomínka na tuhle návštěvu vykouzlí úsměv na tváři. Každopádně se do dětského domova chystáme zas a vám to můžeme taky jedině doporučit.
                                   Karolína Mrůzková, septima         Foto: Jakub Kozák, septima