Vytisknout
Zobrazení: 2706

Zámečky života zahalené pláštěm noci

Francie_31

Ve večerních hodinách vyplouvá obří turistický, ale jinak ničím zvláštní parník po Seině. Začíná se stmívat a je šero, ale přesto je tento gigant vidět stále jasně. Na jeho palubě je mnoho nadšenců různých národů a ras se svými nezbytnými fotoaparáty. Občas má člověk pocit, že tu jsou pouze kvůli fotce na sociální síti.

I my máme foťáky, ovšem uložené v zavazadlech. Na horní palubě pobíhá několik mladých lidí, kteří se v tuto chvíli spíše podobají užaslým dětem. Je hezké, když i v dospělých je kus jejich dětského já. Svět je hned krásnější. Ovšem čím je člověk starší, tím je ten kousíček menší a menší.
Parník proplouvá tichem jinak rušného města. Vše se zdá být jiné, neobyčejné. Všechny ty míjené budovy a památky jsou ještě impozantnější než ve dne. Je vidět, že tu už pár let stojí a zažily různé bitvy života.
Ti mladí lidé už nepobíhají, nýbrž stojí s ústy dokořán nad krásou noční Paříže. Proplouváme pod starými mosty obtěžkanými zlatými zámečky a sliby, které byly při jejich uzamčení vyřčeny. Některé jsou už hodně staré a zrezivělé, ale pod tou rzí a letitou špínou je stále slib, který snad nikdy nezreziví a nezešedne jako ten starý zámek.
Člověka to nutí přemýšlet o těch, kteří tu byli před ním a měli stejné pocity. Co se s nimi stalo??? Kde jsou?! To nám ani Seina nepoví, stejně jako nám nikdy zpátky nevydá ten správný klíček k určitému slibu.
Karolína Bílková 2.A          Výběr fotografií najdete ZDE.