Tercie na výpomoci
Na začátku června minulého školního roku, to jsme byli ještě sekunda, jsme jeli s naším třídním na biologický program na Pálečský statek. Jde o organizaci, která se snaží zvýšit povědomí o tom, jak intenzivní zemědělství ničí okolní krajinu, a také se starají o poměrně velký pozemek za obcí Páleč. My jsme si na tomto programu vyzkoušeli měření čistoty vody a plno dalších věcí.
Tak si na nás po prázdninách vzpomněli a poprosili naši třídu o pomoc s podzimním úklidem. Plán byl takový, že přijedeme ve čtvrtek, jednu noc přespíme ve stanech a ráno pojedeme domů. Všichni jsme hned souhlasili, protože jsme se mohli vyhnout škole. Sbalili jsme si věci a 19. září jsme se setkali v 8:15 na zastávce ve Slaném. Byli jsme v sestavě: náš třídní učitel David Šarboch, češtinářka Jana Poštová a 30 dětí. Já osobně jsem měl smůlu, protože jsem nesl jeden ze stanů. K překvapení vyučujících i nás samotných jsme v autobusu neudělali až takovou ostudu. Po zhruba půl hodině a dvanácti kilometrech jsme dorazili na malebnou náves. Vzali jsme bagáž a šli asi kilometr na louku obklopenou lesem, polem a rybníkem.
Na místě jsme se potkali s vedoucími organizace Tomášem a Míšou. Vyfasovali jsme hrábě, rukavice a shrabali jsme kus vrchní části louky, kde jsme si postavili stany. Jen tak pro zajímavost, já a moji kamarádi jsme byli první, kteří stan dostavěli. Když bylo dostavěno, rozdělili nás do dvou skupin. Míša vedla skupinu, která měla hrabat uschlou trávu na všech loukách a dalších plochách v okolí. Tomáš vedl skupinu, ve které jsem byl i já. Úkol byl nosit dřevo, které bylo předem pokáceno v lesích, na naši louku. To jsme dělali do oběda.
Odpoledne jsme trhali plevel a hrabali zbylé plochy. Ve čtyři odpoledne bylo hotovo. Míša přinesla paddleboard, na kterém jsme jezdili po rybníku, což vyplnilo čas až do šesti večer, kdy jsme se vrátili do vesnice. Dostali jsme míče a na malém plácku jsme hráli fotbal. Vytvořili jsme skupinky a postupně chodili na prohlídku do malé kostnice na místním hřbitově. Potom jsme se vrátili do tábora a udělali jsme si oheň z části dřeva, které jsme nanosili. Opekli jsme si buřty a hráli hry. Šli jsme spát až v jedenáct. Vstali jsme v osm, najedli se, sbalili stany a šli na autobus. Ve Slaném jsme byli v půl dvanácté.
Myslím, že tento výlet stmelil kolektiv a také jsme se něco dozvěděli a naučili.
Tomáš Bernášek, tercie
"Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda."- Hippokratés
